XXI.
DÍVČINA JAK DOBRÁ HODINA.
Oč jsem prosil, Bůh mi dal,
Milou přeupřímnou,
Z pouhé lásky srdce by
Rozdělila se mnou:
Ach, to je vám dívčina
Jako dobrá hodina!
Dám-li se do skákání,
Hupky za mnou skáče;
Uroním-li slzičku,
Hned mi k vůli pláče:
Ach, to je vám dívčina
Jako dobrá hodina!
Jestliže ji požádám
Někdy o hubičku –
Říká: vem si třeba pět,
Jsou tvoje, Jeníčku!
Ach, to je vám dívčina
Jako dobrá hodina!
45
Ondyno jsme v poledne
Pod lesíčkem stáli,
Modráčkové oči se
Sladce na mne smály:
Ach, to je vám dívčina
Jako dobrá hodina!
Já řku: hle, již měsíček
Skryl se mezi mraky –
Ona hned přisvědčila:
„A hvězdičky taky.“
Ach, to je vám dívčina
Jako dobrá hodina!
Otčenášek v kostele
Za mne odříkává,
A teprva zdrávasek
Pro sebe nechává:
Ach, to je vám dívčina
Jako dobrá hodina!
Nech moje štěstí mine,
Kudy noha kráčí;
Nech mi v poli se rodí
Trní a bodláčí:
Opustím-li dívčinu
Jako dobrou hodinu!
46