XLVII.
VRCHNÍ Z KOZLOVA.
Pan vrchní z Kozlova
Přijel do Rousova
Na křtiny:
Tu sobě namluvil
Ctnou pannu Hejduli,
Němkyni.
On váží čtyry sta,
A panna nevěsta
Liber pět,
Jakoby na vozu
Padnul pod pavuzu
Z růže květ.
Co panna neváží,
Zlatým se dováží
Kamenem.
„Hej Kubo, Kubíku,
Měj se ke kozlíku,
Pojedem!“
90
Ze vrat jsou vyjeli,
Pole projížděli,
Také les:
S kopce nejednoho
S nevěstou vrchního
Pán bůh snes.
Při samém Kozlovu
Běží tam přes vodu
Silnice:
Řeka je hluboká,
Prudká a široká –
Blatnice.
Ach běda, na brodu
Zlou měli příhodu
Zrovna dnes;
Kočár se rozbořil,
A panstvo vyložil
Měkce kdes.
Sedláci v půlnoci
Z těžké se roboty
Vrátili;
Z rákosí bahního
Jsou pana vrchního
Páčili.
91
Ctný pane ženichu,
Kam jste dal nevěstu,
Co s vámi včera jela?
„Přeškoda na věky!
Padla mi do řeky,
Ona mně uplavala.“
92