XLVII. VRCHNÍ Z KOZLOVA.

František Ladislav Čelakovský

XLVII.
VRCHNÍ Z KOZLOVA.

Pan vrchní z Kozlova Přijel do Rousova Na křtiny: Tu sobě namluvil Ctnou pannu Hejduli, Němkyni. On váží čtyry sta, A panna nevěsta Liber pět, Jakoby na vozu Padnul pod pavuzu Z růže květ. Co panna neváží, Zlatým se dováží Kamenem. „Hej Kubo, Kubíku, Měj se ke kozlíku, Pojedem!“ 90 Ze vrat jsou vyjeli, Pole projížděli, Také les: S kopce nejednoho S nevěstou vrchního Pán bůh snes. Při samém Kozlovu Běží tam přes vodu Silnice: Řeka je hluboká, Prudká a široká – Blatnice. Ach běda, na brodu Zlou měli příhodu Zrovna dnes; Kočár se rozbořil, A panstvo vyložil Měkce kdes. Sedláci v půlnoci Z těžké se roboty Vrátili; Z rákosí bahního Jsou pana vrchního Páčili. 91 Ctný pane ženichu, Kam jste dal nevěstu, Co s vámi včera jela? „Přeškoda na věky! Padla mi do řeky, Ona mně uplavala.“ 92