XXXVIII. SVATEBNÍ DEN.

XXXVIII.
SVATEBNÍ DEN. (Dle pověsti národní.)
Spuštěn most a otevřena Byla brána na Střele; V bráně stojí panna krásná, Tvářičky má zardělé. Truchlivým okem přijímá Dary v bráně na Střele, Jež jí k svatbě přinášejí Poddaní a přátelé. Ludmila, dcera rytíře Žicha jest to nejmladší: Ó vy líbá ústa, přál bych Blaženost vám nejsladší! Mnoho darů se naneslo, Příze, medu, potravy: Žel, že všecky světa statky Jsou bez lásky otravy! 71 Ovčák ještě tu beránka Složil panně u nohou: Přijmi, panno, milostivě Tu obítku ubohou. Panna vděčně ovčáčkovi Za beránka děkuje, A po mostě když odchází, Takto tiše běduje: „Mladý pastýři, outulný, Jako jsou ovečky tvé! Šťastnější nade mne bude, Která tebe dostane.“ Potom myslivec statečný K bráně krokem zaměřil: K tvému veselí, ctná panno, Tuto laň jsem zastřelil. Panna zdvořile myslivci Se za laňku děkuje, A po mostě když odchází, Takto tiše běduje: „Švarný lovče! chtěla bych se Stavu svého odříci, Jen kdybych pohladiť směla Snědém tebe po líci.“ 72 Pak i rybák poctu nesa K sličné panně promluvil: Nejlepší jsou tyto ze všech, Které dnes jsem nalovil. Panna vlídně rybařovi Za ryby se děkuje, A po mostě když odchází, Takto tiše běduje: „Za vodou tam v tvé chaloupce, Modrooký rybaři! Dej ti Bůh, ať tvůj se sňatek Lépe než můj podaří.“ Slunce zašlo – slunce vyšlo, A než tíhlo k západu, Vše po vůli i bez vůle Odbylo se na hradu. Skončen průvod, služby v kapli, I družiček zpívání; Skončen pláč a hody stkvostné, I při hodech výskání. Vůz a čtyři koně vrané Na náhradí čekají, V divokosti pánu svému Jedva-li co oddají. 73 Jižtě ženich usadil se Mladé paní po boku; Koně nazpět k jeho sídlu Pádí v lítém poskoku. Sady, louky, křoví, pole S obou stran se míhaly, Jezdci houfu svatebního Daleko zpět zůstali. A když na Kátovskou horu Vranci letí od boru, Jako v lože se svatební Kladlo slunce za horu. Tam kde nad skalami cesta K srázu nahnutá běží, Spřež plachá se náhle zpíná, Hřívy husté vyježí. Mžikem jak kdy blesk zasvítí Z chumle černých oblaků, Choť s rytířem, koně s vozem Padli věčných do mraků. Ovčák zahlédnuv při stádě Jízdu hory na čele, Hůl upustil, v tváři zblednul, Trnul celém po těle. 74 Ryk a třesk a rachot skály Slyše dále v pasece Myslivec se onde přihnal Udychtěný ku řece. A rybař, co blízko břehu K lovu síti hotovil, Děsně rukama nad tůní Rozpěněnou zalomil. 75