Spuštěn most a otevřena
Byla brána na Střele;
V bráně stojí panna krásná,
Tvářičky má zardělé.
Truchlivým okem přijímá
Dary v bráně na Střele,
Jež jí k svatbě přinášejí
Poddaní a přátelé.
Ludmila, dcera rytíře
Žicha jest to nejmladší:
Ó vy líbá ústa, přál bych
Blaženost vám nejsladší!
Mnoho darů se naneslo,
Příze, medu, potravy:
Žel, že všecky světa statky
Jsou bez lásky otravy!
Ovčák ještě tu beránka
Složil panně u nohou:
Přijmi, panno, milostivě
Tu obítku ubohou.
Panna vděčně ovčáčkovi
Za beránka děkuje,
A po mostě když odchází,
Takto tiše běduje:
„Mladý pastýři, outulný,
Jako jsou ovečky tvé!
Šťastnější nade mne bude,
Která tebe dostane.“
Potom myslivec statečný
K bráně krokem zaměřil:
K tvému veselí, ctná panno,
Tuto laň jsem zastřelil.
Panna zdvořile myslivci
Se za laňku děkuje,
A po mostě když odchází,
Takto tiše běduje:
„Švarný lovče! chtěla bych se
Stavu svého odříci,
Jen kdybych pohladiť směla
Snědém tebe po líci.“
Pak i rybák poctu nesa
K sličné panně promluvil:
Nejlepší jsou tyto ze všech,
Které dnes jsem nalovil.
Panna vlídně rybařovi
Za ryby se děkuje,
A po mostě když odchází,
Takto tiše běduje:
„Za vodou tam v tvé chaloupce,
Modrooký rybaři!
Dej ti Bůh, ať tvůj se sňatek
Lépe než můj podaří.“
Slunce zašlo – slunce vyšlo,
A než tíhlo k západu,
Vše po vůli i bez vůle
Odbylo se na hradu.
Skončen průvod, služby v kapli,
I družiček zpívání;
Skončen pláč a hody stkvostné,
I při hodech výskání.
Vůz a čtyři koně vrané
Na náhradí čekají,
V divokosti pánu svému
Jedva-li co oddají.
Jižtě ženich usadil se
Mladé paní po boku;
Koně nazpět k jeho sídlu
Pádí v lítém poskoku.
Sady, louky, křoví, pole
S obou stran se míhaly,
Jezdci houfu svatebního
Daleko zpět zůstali.
A když na Kátovskou horu
Vranci letí od boru,
Jako v lože se svatební
Kladlo slunce za horu.
Tam kde nad skalami cesta
K srázu nahnutá běží,
Spřež plachá se náhle zpíná,
Hřívy husté vyježí.
Mžikem jak kdy blesk zasvítí
Z chumle černých oblaků,
Choť s rytířem, koně s vozem
Padli věčných do mraků.
Ovčák zahlédnuv při stádě
Jízdu hory na čele,
Hůl upustil, v tváři zblednul,
Trnul celém po těle.
Ryk a třesk a rachot skály
Slyše dále v pasece
Myslivec se onde přihnal
Udychtěný ku řece.
A rybař, co blízko břehu
K lovu síti hotovil,
Děsně rukama nad tůní
Rozpěněnou zalomil.