X. ŽEHRAVÝ.

X.
ŽEHRAVÝ.
To zlaté slunéčko Za mrakem se skrylo, Jakby ho za tejden Na nebi nebylo. Kam kouknu, tam se mi Tma sype do očí; Ach, kdy to slunéčko Z pod mraku vyskočí! Chodím zarmoucena A celá ztrápena, Co můj nejmilejší Hněvy ke mně chová. Hněvá se, nevím proč – Slovem se neblíží, Raději než na mne Do kouta pohlíží. 24 Ptám-li se na něco, Jen hlavou pohodí; Dám-li mu dobrou noc, Ani neodpoví. Tak všecka bývalá V domě radost mizí; Máme se milovat, A jsme jako cizí. Snad jste vy, matičko, Jej na mne zezlila, Vždyť jsem já před vámi Vody nezkalila. Nebo ty, sestřičko, Nepřeješ lásky nám: Přištíváš-li na mne, Naprav tě pán Bůh sám. Můj zlatý mužíčku, Jen mne tak nesužuj, Jestli jsem chybila, Radši mne vyhubuj. Radši mne vyhubuj, Přijmu i zlá slova; Ale tvá nemluvnost K smrti se mi rovná. 25 „S kým pak jsi se vedla Ondyno na Oujezd? Však jsou tě viděli, Máš z toho pěknou čest!“ S kýmže jsem se vedla – Byl to můj bratříček, Provázel mne domů Večír přes lesíček. Mužíčku můj milý! Byl jsi nelaskavým, Dělal jsi mně křivdu, Předce tě pohladím. 26