VI. Jedva slunce z své obcházky

František Ladislav Čelakovský

VI.
Jedva slunce z své obcházky
Jedva slunce z své obcházky
Po třetí se vrátilo, Obapol již věčné lásky Srdce sliby směnilo.
Vůkol kadí láska planá, Pravá mece plameny; Pláčem, prosbou vyčekaná Dáreček jest bez ceny. Ne ta ruka, poznenáhla, Ale která rychle sáhla Pro drahost do plápolu, Vyňala ji bez bolu. [10]