X. Kdykoliv se mysl vine

František Ladislav Čelakovský

X.
Kdykoliv se mysl vine
Kdykoliv se mysl vine
K její sličné podobě, Vždycky v jiné se a v jiné Objevuje způsobě.
Hned hrá v oku jejím milost, Hned se líbě veselí; Tu v myšlénkách zahloubilost, Tu se s Musou přátelí. Leč myslím-li, jak se září Klečíc božskou přede tváří V jeden rozplynulá cit – Země víc můj není byt. [14]