XXV. I to sobě vážím mnoho,

František Ladislav Čelakovský

XXV.
I to sobě vážím mnoho,
I to sobě vážím mnoho,
Tak žití že anděl přál, Až i města do jednoho Byt náš zemský uchystal.
Ale více, osudové, Za to já velebím vás, Dítkami že svými zove Holubičí národ nás. Bůh mi svědek! byť by zcela Vtipem, vděkem, krásou těla Rovnala se bohyni, Nekochal bych Němkyni. [29]