XXXVI. Nikdý růže nejbohatší

František Ladislav Čelakovský

XXXVI.
Nikdý růže nejbohatší
Nikdý růže nejbohatší
V tolikých se nestkvěla Listech, má co přenejsladší Ke mně jich odprávěla.
Milé tahy dívčí ruky, Jenž se na mne smějete, V živé se proměňte zvuky, Do nebe mě vztrhnete! Kam ta žádost? – V oku čtená Tajnost, a zde poodstřená, Z úst-li by se proudila, Svých by kouzel pozbyla. [40]