XLVI. Ušla šípu, v stínech hustých

František Ladislav Čelakovský

XLVI.
Ušla šípu, v stínech hustých
Ušla šípu, v stínech hustých
Laň nalezši ochrany; Druhý den po hvozdech pustých Bloudí Oldřich s dvořany.
Až tu šumným nad potokem Stan milostné Boženy; Plachým zří po lovcích okem – Tváře její zarděny. Kníže vece: Pověz cestu, Dcero česká, odtud k městu! Srdce ale: Milko má, V ráj tvůj kudy sem? se ptá. [50]