XLVII. Nad horami jedva pučí

František Ladislav Čelakovský

XLVII.
Nad horami jedva pučí
Nad horami jedva pučí
Den z ranní se záplavy, Bystrým cválem temně zvučí Ouval české doubravy.
An vraný kůň hravou pílí K nivám zlatým uletá, S peřím čepky závoj bílý Míle vzduchem třepetá. „Aj to při tvém oučastnictví Slavné mých dědův dědictví!“ Tak, ji k srdci popřižav, Dí k Judytě Břetislav. [51]