LXIX. Kamž ta cesta se prostírá?

František Ladislav Čelakovský

LXIX.
Kamž ta cesta se prostírá?
Kamž ta cesta se prostírá?
Jsou to mamu působy? Má i v sobě duše zírá Tyž, leč vyšší, obdoby.
Obraznost si orlím pérem Kruhem prostor odmyká, Anto rozum rovným směrem Všude k jádru proniká. K stáří on, a ona k mládi Vlnavé vinou se rádi; Pravý život zazvučí, Kdy padou si v náručí. [75]