LXXIV. S bohem, slunce! noc měsíčná

František Ladislav Čelakovský

LXXIV.
S bohem, slunce! noc měsíčná
S bohem, slunce! noc měsíčná
Vábí zpěvné na lovy; Tajemná a čarolícná Noc to, jak sny věštcovy!
Ticho živné jen přerýval Slavík toužným nadšením, A k úsvitu se rozlíval Hlas křepelčin osením. Ach! již chleba syn se budí V kalném městě, a se trudí Ukojiť svých péčí hlad: Vítej, slunce! – já jdu spat. [80]