XCII. Ne horoucnost povalečná

František Ladislav Čelakovský

XCII.
Ne horoucnost povalečná
Ne horoucnost povalečná
Zjedná duchu potravu: Práce tichá a společná Získá vlasti oslavu.
Jedno-libyJedno-li by zrnko zdravé Každý v půdu položil, Brzo by, můj Krasoslave! Dvůr se pustý ostožil. Kdo však marnou chloubou práší, Koše plev na trh vynáší, Vítr času odvěje Jej i jeho naděje. [98]