2. Slunce zašlo, hlučný dostupuje

František Ladislav Čelakovský

2.
Slunce zašlo, hlučný dostupuje Slunce zašlo, hlučný dostupuje
Den tichounký hrádek večera; Z vížky pošmourného kláštera Zvonek temný poklid ohlašuje; K domovu se toužně navracuje Sekáč s louky, rybák s jezera; Ptactvo zmlklo, lehká za šera Zvěř se z mlází v pole osměluje. I ta tu chaloupka v klidu dřímá; Sluch můj nevinné tu před ní hravých Milých dítek plesy víc nevnímá. Takováto budka, pole skrovné, V sádku několiko stínů tmavých, K tomu ona – štěstí nevýslovné! 44

Kniha Smíšené básně (1822)
Autor František Ladislav Čelakovský