Hřbitov.
(Dle Karamzína).Karamzína.)
Jeden Hlashlas.
Strašno na hřbitově pustém!
Větrové tu chladným šustem
Vyjí mezi hrobkami;
Hrubé smělce pryč odhání
Bílé kosti v drkotání
S vyzáblými lebkami.
Druhý hlas.
Volno na hřbitově tichém!
Větérkové plynným vzdychem
Vějí spícím prochladu;
Zde travičky vonné bují,
Pestré kvítky ozdobují
Tuto rajskou zahradu.
První.
Věčná tma umrlce kryje,
Jejich hosti – žáby, zmije,
Hnízdí v rakvích spuchřených.
V hrobě červ se krvohlavý
S uvadlými těly baví;
Těsné lůžko pohřbených!
93
Druhý.
V hrobě klidno, v jeho lůně
Člověk více nezastůně,
Sladký, dlouhý sen tu spí;
Zde složí každičké břímě,
Závisti zde hyne símě,
Zde ho bouře nezbudí.
První.
Černých vran tu hejno lítá,
Kulicháním sejček vítá
Příchozího na hřbitov;
Hubené jen padrtiny
Rostou tu, a mechatiny
Chudé šatí smutný rov.
Druhý.
Zde maličký králík hravě
S milou družkou pleše v trávě,
Hrdlička tu cukruje;
Tamto od větvičky stinné
Něžná píseň v kraje line,
Kde slavíček teskuje.
94
První.
Šeré křídla mlhy husté
Svěšují na byty pusté,
Nezdravý tu mrká den;
Poutník kráčející tady
Zhlédna křížů valné řady,
Dále pádí ustrašen.
Druhý.
Kdož ve světě strádáš, bloudíš,
Podvodným se štěstím troudíš,
Pomni jen na tento důl;
Trp jen chodče unavený,
Než zde dojdeš zotavení,
Než zde odložíš svou hůl.
95