V PARKU STARÉHO PRAŽSKÉHO PALÁCE.

Emanuel Čenkov

V PARKU STARÉHO PRAŽSKÉHO PALÁCE.
Když parný den se chýlí k večeru, pod starým kaštanem, po práci denní, rád usednu u květin parterru za temným palácem, jenž dřímá v snění. Na pěšinách tu roste jitrocel i tráva, řebříček a modré zvonky, jak Jara vtip tu pestře rozesel a smíchal v rozmaru všech květin stonky. Jak starý galán ztratil okrasu park hraběcí... všech pozbyl soch, všech vil, jsou v haraburdí božstva... terasu jen Satyr zdobí – jediný on zbyl. Je klidno tu... kdes rudý vichr duje a planou vesnice, řve hukot děl... zde slídí kos – žížalu vytahuje a k úlu vrací se pár pilných včel. Kdes na dvoře si děvče teskně zpívá o hrobu vojína tam v cizině... přes zeď se na ni starý Satyr dívá tak sentimentálně v té tišině. 12. srpna r. 1915.
11

Kniha Dojmy a kontemplace básníka 20. věku (1934)
Autor Emanuel Čenkov