FRANCII.

Emanuel Čenkov

FRANCII.
Má drahá Francie – k tvým ňadrům jsem se sklonil, kdy servilismu dech byl v Čechách k zalknutí, tvá píseň léčila, verš tvůj mi zvonem zvonil v tom tichu otrockém, v němž snil jsem v pohnutí o ptáku Svobody s rozpjatou perutí! Má drahá Francie! – co mohu vložit v sloku těch veršů vznícených? Vstal pro tě celý svět, leč v bojích zoufalých, jež hřměly po pět rokůroků, i českých hochů krev tam tekla v toku... Dnes v zákopech tam rudne vlčích máků květ. 22. července r. 1918.
25