DVĚ MODLITBY.
I.
I.
Buď Bohu dík! Požáry bitev zhasly,
již neduní ten bouřný hukot dýmných střel,
a nivám, jež jen sopečně se třásly,
zas navrátil se květ a práce lidských včel.
Buď Bohu dík! Zas vstaly rozvaliny,
zas volají nás k dílu zvony živých měst,
po letech trestů za spáchané viny
zas Lidstvo hledá k ráji směry nových cest.
Buď Bohu dík! Je naše doba mostem,
jenž překlenout má běd a bludů kalný vír...
Kéž ve víře v zdar práce rostem, rostem,
kéž duha barev všech nám hlásá boží mír!
II.
„Mein Kampf“
Adolf Hitler.
Své síly vědomi, my pozdvihujem pěsť
a světu celému tak hlásáme svou zvěsť:
Vlast naše nestačí pro rodu rozpětí,
přes nivy Slovanů my najdem východ cest,
tam sídla germánských si založíme měst,
z nichž orel výbojný zas dále vyletí!
Jsme raça pánů – k rabství Slovan stvořen
a jeho hrad, ten námi bude zbořen.
33
Za věku Karlova my sáhali jen k Labi,
nám stále ustupoval v míru Slovan slabý...
Teď k Baltu dál, přes Polsko, ruské pláně,
pro strach vší Evropy jak líté saně!
Ó, Bože přemocný, nám zbraně dej,
nám k štěstí výbojů jen stačí zbraně
a zbraně, zbraně, zbraně
nám požehnej!
III.
OTÁZKA BÁSNÍKOVA.
Zda krvavé neb bílé jitro vstane,
zda uragan zas nad Evropou vzplane?
Či měřit se jen budou duchů zbraně?...
Ó, Bože, ke které se skloníš straně
a které k osudů hře zvolíš zbraně?
20. máje r. 1933.
34