VICHRU A DEŠTI VSTŘÍC.

Emanuel Čenkov

VICHRU A DEŠTI VSTŘÍC.
Zřím v park... tam stromoví se větrem kývá, a z mračen rozštvaných déšť proudy splývá i výsměšně mi klepá do oken... Dnes Nuda udáví mi každý sen, svou hlavou nemocnou se na mne dívá... dnes psáti nemožno... mne vraždí den... A přec i dnes, v té rvavé bezútěše, kos usedl si na své staré střeše mým oknům naproti a tam – si zpívá. 17. dubna r. 1933.
70