FLUX ET REFLUX.

Emanuel Čenkov

Kolébavko moře věčná, nekonečná ve vln vzlykotu a v úpění, v šumění, v nárazu, v odrazu, v té písni hymnické a monotonní, v níž tlamy vichrů řvou i vánky zvoní, jaký v tom smysl hluboký leží? – Já básník, tulák, se ptám, tak marně ptám... V své duše vzlykotu a ve snění přihlížím vln věčným hrám tak sám, tak sám! Šťastnější je, věru, tulák pravý, v stínu jenž tamaris na písku leží, meditací netrápí své hlavy v koncertu mořských vln zde na pobřeží... Ta píseň Okeánu nekonečná, ty modlitby, ta proklínání věčná, to vše, co unáší mne k záhadám – to vše jest mu jak doušek vína svěží, jejž pije v sladkém spánku na pobřeží tak sám, tak sám...

Patří do shluku

hajat, spinkat, hajinkat, peřinka, andělíček, děťátko, andílek, postýlka, maminka, synáček

286. báseň z celkových 486

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NÁVŠTĚVA. (Karel Babánek)
  2. Nálady. (Zikmund Winter)
  3. RŮZNÉ LISTÍ. (Jaroslav Goll)
  4. V lese. (Vojtěch Pakosta)
  5. None (Božena Benešová)
  6. BOŽENĚ VLACHOVÉ (Jan Neruda)
  7. 2. Jitro. (Václav Věnceslav Ráb)
  8. Serenada. (František Táborský)
  9. MĚSÍCI. (Antonín Klášterský)
  10. Má poesie. (Svatopluk Čech)