Já poklady mám ceny neskonalé,
že slovem nelze vypsati jich krás.
Jsem lakom, počítám je zas a zas
a skrytě přehlížím je neustále.
Z nich nejvíce si vážím stužky malé,
jež spjala kdysi kadeřavý vlas
a na bílou se šiji kladla v pas:
mně dražší, plášť než purpurový krále.
Však někdy stužka závist ve mně vznítí
a závistí již chci ji v kusy drát –
než rty mé dovedou nás usmířiti.
I líbám ruce své, vždyť jsem je klad
kdys v ruce, jež teď nelze políbiti –
žel! nelze sama sebe zulíbat!
O! dnes jak zvolna den se v temno noří,
jak pomalu hvězd světlo rozežíná!
Kéž v červáncích lesk jich už uhasíná,
kéž svit ten nad západem byl by zoří!
Na lože kladu se – než v citů moři
mé srdce unešeno neusíná
a touha plachty lodě mocně vzpíná,
jež letí, nejkrasší kde hvězda hoří.
A nechci usnout – ze strachu, že minou
sny o shledání, chci, až bude svítat,
tu probdít noc – však v bdění snové kynou!
Chci prvý, krásný zásvit jitra vítat
a věkodlouhé minuty jak plynou,
dle srdce svého tlukotu chci čítat.
Když čelo mračnem halit chceš
a přec nemůžeš skrýti:
když oko víčkem zavřít chceš
a slunce přece svítí:
Když růži rtů chceš v poupě svít,
jež vůni ještě tají,
a nelze – prvé slovo tvé
je jako deštík v máji.
Za hory slunce zapadá,
tma po zemi se rozprostírá,
tma po zemi se rozkládá,
mně spánek oči uzavírá.
A prvá hvězda v hloubi tem
se rozsvěcuje, z temna svítá,
a z temna spánku prvým snem
mně žár tvých milých očí svítá.
Mně oči spánek uzavřel,
sen prvý otevřel je zase.
Spad’ s očí spánek, já jsem bděl –
však sen mi zůstal v plné kráse.
Mé oko čelo, oči zří,
jež níž a níž se ke mně blíží:
sen zlatý při mém lůžku bdí
a oknem zlaté hvězdy shlíží.
Teskno stromu nad propastí státi,
nikdo v stínu jeho nespočine.
Teskno růži v skrytu odkvétati,
nikdo k ňadrům si ji nepřivine.
Nejteskněji srdci bez lásky je,
k čemu stvořeno a k čemu bije?
Lásko! meči ostrý na dvě strany!
Každý s jásotem tě v prsa vrývá,
a když vřelá krev se prýští z rány,
do poslední do krůpěje – zpívá.
Písni, písni, jako vonné vání,
kterým mroucí růže dech svůj tratí,
uvadlou když hlavu k zemi sklání –
kdy mi dáno tebe dozpívati?
Na břehu lesy šuměly,
má loďka kolem jela:
jich píseň krásná, velebná
nic pro mne nezapěla.
Loď proti proudu obrátím,
jmu vlnek všech se tázat:
na sta jich všude potkávám,
nic nemají mi vzkázat.
A světem bujný vítr vál
a snášel mračna k dešti:
dešť každé vlnce krůpějí
novinku jakous věští:
Poslouchám – proud mi loďku snes,
kde hustá šumí třtina –
slyš! nezní z ní to šepotem?
„Již na tě zapomíná!“
Byl tichý večer: mír se na svět roní
a píseň večerní vším světem zvoní.
Svět v spánku sladkým, tichým větrem dýše:
jen srdce v těle není tiše.
A z vrb mi divné písně zaznívaly
a potok divné, teskné šeptal žaly.
I vzešly hvězdy a já k nim jsem vzhledal
a tam – bůh sám jen ví, co hledal.
I vzešel měsíc, temné vlny zlatí,
však zlaté vlny v dáli přec se tratí,
a nežli květy ranní rosu pily,
mně slzy líce porosily.
Na nebi hvězda jediná
pohlíží s mračen dolů.
Snad mi chceš něco povídat,
vyjasnit duši v bolu?
Sama jsi, milá hvězdičko!
Jindy když tam jsem vzhlídal,
i skrze mračna na tisíc
zlaťoučkých hvězd jsem vídal.
A když se mračna rozprchla,
po nebi jasno všude:
dvakrát jsem tolik spatřil hvězd
jiných než oko chudé.
Hvězdičko zlatá, jdi jen spat,
a přikryj se tím mrakem.
Jindy že jinak bývalo,
díš mi svým dobrým zrakem.
O nehasněte ještě, hvězdy skvělé!
Sen vraťte, ať jej dosním chvilku jen!
Co nepřinese den, ať kouzlí sen!
Ó sladká noci! prodli, prodli déle!
Ty’s jako matka, kolébku jež hlídá.
V tvém klínu sladko jako u matky,
jež nad kolébkou říká pohádky
a pohádkami dítko upovídá,
jež usíná – ó prodli, noci, prodli! –
A neví, zda to báj, zda sen to již,
i věří oběma: a matka blíž
se sklání nad spícím a šeptem modlí.
Přešel jsem hory, prošel jsem písky,
vedro i mdlobu jsem snášel:
ejhle! již kyne útulek blízký,
v pustinách ráj jsem tu našel.
Přes tebe bouře dále se žene –
ukryj mne, dole, v chránícím klínu!
A kde se líp ti baldachýn klene,
přijmi mne v chladícím stínu!
Nač pak vedrem, nač pak mdlobou hynout,
nač pak dál jít bouří dravou?
V stínu lípy sladko odpočinout,
pod zelenou dřímat travou.