NÁLADA.

Emanuel Čenkov

NÁLADA. (Z přímořských motivů.)
Ten koncert cikád, ve thujích jenž chřestí, to moře modré, k útesům jež šplíchá, to zapomnění a ta lenost tichá... to tedy snad je pozemské to štěstí? To květ je modrý, jejž jsem vídal kvésti v dnech svého mládí, jež kdes ve mně vzdychá, to onen ráj jest, o němž dítě slýchá a k němuž fantasií dá se nésti?... Já nevím... v bezmyšlenkovém jen snění já poslouchám tu píseň každodenní, jež v eukalyptech a thujích chřestí, a s okem snivým a s blaženou lící se dívám za večerů ku měsíci... V Toulonu v červenci r. 1928.
96