DUMA NA BŘEHU MOŘE.

Emanuel Čenkov

DUMA NA BŘEHU MOŘE.
Po temném moři tichý člun pluje, blíž k břehu splývá, vítr jak duje. V člun zíráš s touhou – vlny kol tlukou, kdos v člun ti kyne tajemnou rukou. Jak ve člun sedáš, stinný druh kývá, oceán Věčna hymnus kol zpívá... Ku břehům modrým plavíš se sladce a je ti něžně, jak bys k své matce se vracel večer z vyprahlých plání, k své matce, kterou neznáš už ani. 10. října r. 1912.
100