VZPOMÍNKA.

VZPOMÍNKA. (Podzimní podvečer v mém pražském bytě.)
Když večer šedivý se v okna dívá, tak tiše, tajemně vždy přicházívá. Ve chvílích soumraku mne tajně hledá, u nohou pokleká neb ke mně sedá. U nohou pokleká a němě prosí, v dlaň moji nervosní žár slz svých rosí. A jindy úlisně jak žena hadí se kol mne ovíjí... mne líže, hladí, mou duši opíjí kýs parfum snivý jak v sladké hypnose zrak uhrančivý... Je málo diskretní – a někdy vadí, buď srdce zkrvaví neb duši sladí. Když soumrak tesklivý se k oknům blíží a moje Vzpomínka se k dveřím plíží, rád Práci nařídím, své hospodyni, by dámu odbyla hned na předsíni a k staré svůdkyni by šeptla rtoma: „Pán omlouvá se vám a – není doma!“ 2. března r. 1914.
113