VÝHLED Z DÍLNY BÁSNÍKOVY.

VÝHLED Z DÍLNY BÁSNÍKOVY. (Život a sen.)
Prejzy střech já z okna svého zřím, z komínů jich šedý krouží dým. Z ulice hřmot aut, šum chodců hučí, předeno snů rve a duši mučí. Celý dům, jak léta denně žil, tak i dnes se k žití probudil. V pracovnu mou kluků křik se vnáší – nádobí třesk – koberce kdos práší. Božský Hugo v slávě kmetských let z knihovny upírá na mne hled... Na křídlech snů letím v dálku k moři, stříbrem plamenů kde slunce hoří, kde vzduch, vůní řas a sosen pln, modře splývá v hudbu věčných vln, víla snů kde sedá na skalinu, loď když lidskou zří jak záblesk stínu, v touze spíná ruce úbělné a v plam zžíhá oči kouzelné... 28. dubna r. 1933.
119