NEDĚLNÍ ODPOLEDNE VE STARÉ ULIČCE.
(Obrázek malostranský.)
Jak příkrov dusivý žár srpna leží
v té křivé uličce na Malé straně...
Snad vše tu vymřelo... po schodech stěží
se belhá stařena tak ustaraně
do chrámu pod Hradem, kde požehnání
jí dají horliví vždy Kajetáni.
Ni stopy dnes po dětském mraveništi,
jež před domky tu po celý den piští,
po kluků sebrance, jež v svobodě
dnes trampuje kdes v božské přírodě.
I krčma ztemnělá, z níž zápach piva
ven vane, ospale se dívá, zívá,
jak čekala by návrat malých lidí,
jež ve zdech zakouřených večer vidí...
A je tu hřbitova klid mrtvě snící...
Za okno přivřené mi motýl vlét,
jenž ze zahrad si blízkých cestu splet
a teď si otlouká svá křídla skvící.
Kdes v bytě v přízemí zřít žlutou líci –
na křesle prastarém (toť jeho svět)
u okna sedí několik už let
kýs člověk sedřený a chrchlající.
17. srpna r. 1931.
124