HLASY U MOŘE.

Emanuel Čenkov

HLASY U MOŘE. V Janově 1908.
Ze spleti uliček, kde paláce se tísní, pod kříži zlatými a za korouhví vlání, sbor kněží, mužů, žen dnes kráčí k moři s písní: kněz v rouše nachovém dá vlnám požehnání. A podál v bassinu zní signál v táhlém řvaní: loď, delfín kovový, sta lidí nesouc v hřbetu v svět dálný chystá se... zříš třepot šátků, dlaní, co lodní kapela hrá módní operettu. A v slední okamžik, v tom víření a ruchu, co kluci janovští se o centimy rvali, jež dámy s paluby jim něžně posílaly, pláč děcka z korábu mně vryl se náhle k sluchu, pláč velký, neúkojný, – ve vřavě a chvatu jak Lidstva lkání k neznámému majestátu. 35

Kniha Domovem i cizinou (1910)
Autor Emanuel Čenkov