MOJE PRAHA.

Emanuel Čenkov

Praho! k čemu citovati Goetha, královnou jenž tebe uznal vzácných vnad? co mně praví Humboldtova věta, k Florenci a Cařihradu jenž tě klad? Praho! mládí svého plachá léta ve tvých barokových domech prožil jsem, stokrát vzývána i stokrát kleta, v dobách bouří peklem byla’s mně i snem. Praho! v sešlé kronice hoch snící chtěl tě míti zas tou pyšnou lvicí, kterouž spoutat Caesar nemoh’ ani Řím... Vzpomínky ty ciceronům nechám – v park teď odlehlý já z jara spěchám a tam o svých zašlých láskách raděj’ sním...

Patří do shluku

caesar, cirk, aren, nero, barbar, césar, neron, kapitol, cirkus, aréna

251. báseň z celkových 318

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XV. Bouř venku. Duše moje sní. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Za soumraku (Emanuel Miřiovský)
  3. POVRCHNOST. (Ludvík Lošťák)
  4. Padlý triumfátor. (Emanuel z Čenkova)
  5. Sonet votivní. (Jaroslav Vrchlický)
  6. V. Když jsme vyšli na poušť, Memnon zpíval (Antonín Klášterský)
  7. Kázání Spartakova (František Gellner)
  8. Štěstí. (Augustin Eugen Mužík)
  9. TOM. CANNIZZAROVI, když mi poslal fotografii výbuchu Aetny. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Salve regina! (Xaver Dvořák)