MOJE PRAHA.

Emanuel Čenkov

MOJE PRAHA.
Praho! k čemu citovati Goetha, královnou jenž tebe uznal vzácných vnad? co mně praví Humboldtova věta, k Florenci a Cařihradu jenž tě klad? Praho! mládí svého plachá léta ve tvých barokových domech prožil jsem, stokrát vzývána i stokrát kleta, v dobách bouří peklem byla’s mně i snem. Praho! v sešlé kronice hoch snící chtěl tě míti zas tou pyšnou lvicí, kterouž spoutat Caesar nemoh’ ani Řím... Vzpomínky ty ciceronům nechám – v park teď odlehlý já z jara spěchám a tam o svých zašlých láskách raděj’ sním... 69