SONET SENTIMENTÁLNÍ O MÉ SMRTI.

Emanuel Čenkov

SONET SENTIMENTÁLNÍ O MÉ SMRTI. Menton, 1908.
Ó, vím to, vím! to bude v síni dusné při lampy blikotu, jenž nerozplaší stíny, kdy v chropotu duch mdlého těla usne na loži spoceném, v parfumu mediciny. A přece sním, – že přijde ona chvíle na břehu azurném kdys v podvečerním chladu, kdy nebe je tak perleťově bílé a moře opálově zlaté při západu. A mezitím co pod balkonem, na nábřeží, v pařížských robách dámy vyjdou na vzduch svěží, já chtěl bych z fauteuilu se ještě v moře dívat, pak lehce klesnout hlavou na květiny, svou duši vdechnout v modravé vod stíny a v dálný horizont tak tiše, tiše splývat... 40