MĚSTEČKO.

Emanuel Čenkov

MĚSTEČKO.
Od kříže pod lesem, kde žito zraje, ve třpytu zlaté vibrace, jež divy tvoří, rád pluji étherem v ty žluté kraje, jež v dálky šedé splývají jak obzor moří. Nad říčkou neklidnou, na skalin tesu, plá v modru bílé městečko... kříž věže hoří a tichem zářivým, přes dol sem k lesu, jak z jeslí starých ohlasy se zvuky noří. U říčky křišťálné plá louka v kráse... Hoch, snědý trhan, dvě tam kozy pase i volá na holku, jež žene řadu hus... Na hradbě omšelé, jež z věků zbyla, žár růží rozkvétá... a dívka bílá sní o studentu teď, kam děla mířil Prus. 90