MYSTERIUM VELKONOČNÍ.

Emanuel Čenkov

MYSTERIUM VELKONOČNÍ.
Na poli mrtvých u vetchého kříže, kde Kristus kloní hlavu krví zrosenou, rov starý rozkopával bez obtíže osmáhlý hrobník s písní na rtech tlumenou. A plísní páchly hnědé země hroudy, jež oblily teď zlaté záře proudy. To bylo z jara, po dnech mlžné zimy, ve hlíně pole klíčilo juž sémě trav, pod oblak sklonem rýmy perlivými se skřivan rozjásal jak vesně na pozdrav, kdes u zdi staré trochu sněhu tálo a nebe modré stuhlou zemi hřálo. A z jámy hrobové šla plíseň ostrá, když motyka se dotkla rakve setlelé, z níž jako klesť se rozsypala kostra po hroudách zatvrdlých... a jaro prochvělé všech květů vůní, jež zem v sobě hostí, tak něžně hřálo směs těch hnědých kostí. 63 Vzal hrobník lebku, položil ji stranou... Pod křížem lebku zřím ve zlata záplavě, se zraky dutými a chmurně zadumanou, jak vzhůru otázku by slala zpytavě, tou písní zdivena, jež kolem zní jak předzpěv mysteria Vzkříšení. 64