NA NÁBŘEŽÍ V MENTONĚ.

Emanuel Čenkov

NA NÁBŘEŽÍ V MENTONĚ.
Na slunném nábřeží pár mezků stojí a v stříbra vlnění své oči mhouří; kol uší, nad hřbety vír much se rojí, jak struny zvířené jich koncert bouří... Za mládí, Pegasa – ach, oře slávy! – tak mnohý škamny hoch se spoutat strojí, ze slují oblaků, z červánků lávy chce k zemi strhnout jej v snů zlaté zbroji. Leč Pegas olympský, hrd v božské kráse, je mocný v úderu a nepoddá se: šíj vzepne obloukem a dá se v divý let... Náš poet zmoudřelý svou najde stezku a výlet laciný na starém mezku a v sedle odřeném si zvolí naposled. 38