NA NEBI AZURU A V MOŘI STŘÍBRA PŘÍLIŠ...

Emanuel Čenkov

NA NEBI AZURU A V MOŘI STŘÍBRA PŘÍLIŠ... Menton, 1908.
Na nebi azuru a v moři stříbra příliš... pod zlatým sluncem stojí palmy v plamenu, na bílé terase ty líně čelo chýlíš a slyšíš vln jen zpěv a šumot křemenů. A obzor nesmírný zříš v růžovém jen kouři....kouři... tam s touhou zíráš jako k ráje Edenu, až v snění neplodném se oči tvoje mhouří a mdlobou sladkou hlava klesne k ramenu. Za chvíli procitáš ze slastných dřímot s hněvem: v tom klidu idyly si žádáš příboje a čekáš nervósně, kdy stichnou vlny zpěvem, kdy vichr Alpám vstříc je poštve do boje, a k ďáblu modlíš se v tom modru pokoje, by vášeň vzbouřila tvé spící srdce s řevem! 37