JARNÍ FEUILLETON.

Emanuel Čenkov

JARNÍ FEUILLETON.
Ven za města bránu od svých žurnálův a knih vyšel jsem v šíř lánů, z jara, zasmušen a tich. Strání bok byl holý, pokryt souší loňských trav, z procitlých však rolí (milencům všem na pozdrav) skřivan stoupal vzhůru, jak by andílek jej táh za pavoučí šňůru skrytý v modrých výšinách. Zachvěl jsem se sladce, bylo mně, ach, divně tak, jako při pohádce zíral na mne dívek zrak. 51 To tak gymnasista, jenž si hledá první rým, když ho láska čistá spila vínem lahodným. Kráčel jsem tak v touze jak hoch v slastném neklidu, ženy jenž zná pouze ze snů, z veršů v Ovidu... Když se počlo šeřit a mha padla v kyprý lán, tu jsem nechtěl věřit, jarní sen že dozpíván! 52