ILLUSE LÁSKY.

Emanuel Čenkov

ILLUSE LÁSKY.
O ráji lásky anděl píseň zpívá ve zlatém jitru u básníka dveří... A duše touhou procitá i věří, zrak cudný v azur oblohy se dívá. Jak božstva plamen v růží zkvetlém keři, tak jasně plá tu ženy krása snivá... Zas perutí svých sílu duše měří, ta duše neúkojných letů chtivá... Když večer v ulic bludiště se sšeří, ta píseň touhy v orkán prudký vyzní, stal démonem se anděl, jenž tě trýzní! A s uzarděním skloníš čelo pyšné, v polibků divých neúhasné žízni, na ňadra ženy banální a hříšné... 22