SONET NAD ČÍŠÍ ŠAMPAŇSKÉHO.

Emanuel Čenkov

SONET NAD ČÍŠÍ ŠAMPAŇSKÉHO.
Oheň plál v líci, v zraku stál plamen, z křehounkých číšek šampaňské šumělo, šat ženám klesl s ňader a s ramen – bylo tak bouřně, zoufale veselo! Vichrem jak žhavým zmaten a zmámen dlaně jsem v dumách opřel si o čelo... v číši se perlil kouzelný pramen, z něho tak teskně na mě cos hledělo. Zřel jsem tam v jasu modrý pruh lesů, kvetla tam louka, rděl se pruh vřesu, poznal jsem v žasu pohádku mladých let, a z temna nocí mých, tak zoufalých a bludných, z parfumu vína, z obláčků cigaret dvé dívčích zraků dívalo se na mě cudných... 23