SRDCE.

Emanuel Čenkov

SRDCE.
Když mraky rozkvetou a pod červánků nachem se západ lesem orchidejí zrumění, mé srdce churavé se chvěje strachem jak polekaný pták v své kleci vězení. Jak trópický ten pták, jenž hoří zlatým prachem, a každým mžikem duhově se promění, když v chladném přístavu se třese v děsu plachém, o dráty žaláře se drásá v rozchvění. Kol kleci okruhem dav čumí v tupém smíchu, vtip nečistý tu v dlaní tlesku bouřně zní....zní... a pták se choulí jen, sní o pralesa tichu a okem zmoudřelým, jak každý tvor, jenž zmírá, ve třesu horečky v dál Oceánu zírá, jak odjíždí v kraj palem koráb poslední... 11