ITALIE.

Emanuel Čenkov

ITALIE.
Když srdce chladne, věk se připozdívá, když hlava mdlá i chůze nohou líná, mě v podvečeru schvátí touha divá po modru vod tvých, kraji oliv, vína! Jde mladost v dálku – člověk ruce spíná (když nikdo nezří jej) a zpět se dívá, v před jít se bojí, zem kde nehostinná se táhne ve sněhu, v nějž mlha splývá. Mně zašuměla jezer tvojích vlna jen jedenkrát – a nyní chápu zplna, proč náhle za noci prch tajně z Varů a k tobě, Překrásná, lét’ v touhy žáru, ke tvému slunci, ráji hroznů, fíků, proč Goethe spěchal v pošty dostavníku... 29