CHVÍLE ŠTĚSTÍ NA LESNÍ STEZCE.

Emanuel Čenkov

CHVÍLE ŠTĚSTÍ NA LESNÍ STEZCE.
Bouř duše uklidnit’... A někdy stačí jít v jitru slunečném tou lesa stezkou, šum sosen vonný ssát i píseň ptačí a snivě v krajinu se dívat českou. Naslouchat pramenům, jenž v mechu pláčí, žár stříbrný zřít v modré stepi nebe, rej libel, motýlů, jenž se tu stáčí, kams v dálku snít a zapomenout sebe. Vše v modru zapomnít a tiše, tiše snít, jen hudbou lehkých snů tu v zlatém vzduchu žít a tiše stezkou jít, neplašit ptáky a při setkání s dívkou, jíž je šestnáct let, již nezulíbal dosud chtivý muže ret, své touhy nevzbudit a sklopit zraky! 86