LIDSKÁ PÍSEŇ.

Emanuel Čenkov

LIDSKÁ PÍSEŇ.
Po horách celý den bloudě jako lovec plachých snů, přišel jsem k hostinné boudě krkonošských touristů. Studenti, měšťáci, kněží, plochoprsé Němkyně pili tam smetanu svěží, chutnali si na víně, dojmy své křísili pivem, zajídali krásu hor – Němkyně ve vzdechu snivém sladily tu rozhovor. Sklepnice koketní z města, jež jim uloupilo vděk, hrály tu – nová to cesta – cudnou roli Markétek. 81 U dveří zpěvačka stará sáhla občas v citeru, o kráse zpívala jara, vnadě jarních večerů, z módy to vyšlou již píseň o cinkotu zvonků stád, šeptla z ní lásky též tíseň, šuměl les a vodopád... Byla mně píseň ta k smíchu, když jsem v dešti dál šel horami v přírody děsivém tichu, před tajemna branami. 82