ZA DNŮ BŘEZNA DEŠTIVÝCH.

Emanuel Čenkov

ZA DNŮ BŘEZNA DEŠTIVÝCH.
Jsou dny vlhké – není jara, není zimy... v blátě ulic, za přeháněk sněhu, zžírán nudou, týrán zlobou hloupé rýmy, klnu Praze ve svém denním běhu. Snů mých koráb k cizímu teď břehu chvatně pluje s těmi pasažéry svými, kde zřít oblak perleťových něhu nad vlnami moře stříbře modravými. Ó, tam slyšet slavíky teď zpívat! Celý den se za moře kams dívat v duši s rodící se hudbou sonetů... Večer pak, hnán zvědavostí pouhou, zajít v casino, kde hrají roulettu, a tam o Praze snít sladkou touhou... 26