DŮM SMUTKU

Viktor Dyk

Dům prázdný je; svět celý prázdným činí, svět, který kdys se jitřně ruměnil. Po zvyku chodí tiše chodbou, síní, ač toho lože spáč své lože proměnil. Kout utichlý hlas opět připomene. Krvácet znova jizva počíná. Zavřeli okno včera otevřené. Kam chce, duch letí; stačí vteřina. Hoch už si nehraje. Odešel. A byl vskutku? Je dvojsmyslné přítmí v domě smutku. Stín potkává v tom šeru jiný stín. Zeď pevná je, strop pevný je, dům stojí. A přece vidíš v plachém nepokoji, že sesouvá se zdivo zřícenin.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

epigram, verš, rým, čítat, polemika, kritik, havlíček, kritika, nos, rýma

144. báseň z celkových 346

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. IV. OPISOVAČ THORY. (Jaroslav Vrchlický)
  2. HRŮZA PROSTORU. (Jaroslav Vrchlický)
  3. SMRT V DOMĚ (Antonín Sova)
  4. VEČER. (Jaroslav Vrchlický)
  5. NAD MAPOU. (Josef Svatopluk Machar)
  6. Mamon. (František Cajthaml-Liberté)
  7. HOŘKÁ PÍSEŇ (Růžena Jesenská)
  8. Zůstaň při mně, venku vichr skučí, (Josef Holý)
  9. Od dětství věd vyssál záplavu, (Josef Holý)
  10. DVĚ MATKY. (Jiří Mahen)