DŮM KONJUNKTURY
I
I
Jak příjemný to dům! A jak se odtud hledí!
Muž z bludů blouda zmoudří rozumný.
Hle, klopýtá kdos beznadějnou šedí!
Kdyby byl moudrý, bude za humny!
Jak bezpečný to dům! On zhoubu času přečká.
A jaký chcete prapor vyvěsí.
Za větou dějin obvyklá je tečka.
Jak kdo si ustele, tak lehne si!
Dům tento oči má a dobré uši.
Jak vítr mění se, tam ze všech nejdřív’ tuší,
čí hvězda vychází, čí hvězda bledne.
Den vyčíhat, ne rvát se po léta!
A vtipný střízlík nejvýš zalétá,
v čas na orlovu hlavu když si sedne.
59
II
II
Nevejdu v onen dům, kde plane tolik světel.
Nevejdu v onen dům, kde loví lidé chytří.
Vím, je to dnešek jen, jenž odmění váš zřetel.
Než těch též třeba je, kdož myslí na pozítří.
Zda dojdu, neptám se a tvrdošíjně půjdu
tou cestou necestou, neb dojíti se musí.
Ptát už se nebudu a neodpočinu si.
Je dobře, dojdu-li. A ne-li, mrtev budu.
Ta světlá okna zřím, do kterých bijí můry,
noc kolem temní se a vítr sílí.
Nad přítomnost je ještě něco víc!
A dobře vím, dojdu-li posléz k cíli,
s úsměvem na rtech kdo mi vyjde vstříc:
určitě muž to bude konjunktury.
60
III
III
Bez záští zírám přece na ten dům,
dům snadných úspěchů, dům pohody, dům výsad.
Je stokrát ubohý, kdo musí k dni se lísat.
Jak bědný, smutný, žalostný to um!
V těch oknech zářících co úzkostí a chmury!
Jak mnohem lépe jít, byť do tmy záhadné.
Ten um, ta hbitost, jak vše bezradné!
Chvílemi straší v domě konjunktury!
Oh, jasná okna mít, tmou čirou při tom tápat!
Oh, míti úspěchy a nicotu jich chápat!
Nebýti, zdát se jen, zdát s duší zděšenou!
Den po dni jenom brát a nikdy neobdařit.
Vždy býti odleskem a nikdy nezazářit,
své slovo neříci: být vždy jen ozvěnou!
61