PO VAŠEM BOKU.

Jan Červenka

Po vašem boku jako v slunci květ se otevřelo vetché srdce moje. Já hleděl na vás promluvit se boje a cítil pouze rty jak list se chvět. Sám nevím proč, však v zraku mém, jenž plál, se všecka touha v jeden paprsk slila, a duši, která v nic již nevěřila, ráj vámi nový otvírat se zdál. Mé srdce s úzkostí vám bylo vstříc, mé skráně vřely a já, beze slova, v sny ztracené jsem počal doufat znova – však zrak váš chladný pravil: Nikdy víc!

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

637. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XXVIII. Já jsem Ti neřek: Mám Tě rád! (Jaroslav Tichý)
  2. Lásko! jak mám já vzývati tebe? (Fanda Šimková-Uzlová)
  3. Zda k Tobě doletí...? (Julius Alois Koráb)
  4. Na hřbitově. (Adolf Heyduk)
  5. XLV. Na stráni pne se mohyla, (Gustav Pfleger Moravský)
  6. RELIQUIE. (Jaroslav Vrchlický)
  7. CÍSAŘOVNA SNŮ. (Alfons Breska)
  8. Probuzení. (Karel Babánek)
  9. Písni. (Adolf Brabec)
  10. Náhrada. (Adolf Heyduk)