VYJÍŽĎKA.

Karel Červinka

VYJÍŽĎKA.
Náhle, ach, náhle v podzimní čas, strom kdy se zachvívá žloutna, musil jsem v kraje vylétnout zas, v pole, kde pejřavka doutná; večerním vlakem vyjel jsem z Prahy na třetí stanici jen, abych měl v duši pocit zas vlahý, abych zřel zhasínat den. Vyhléd’ jsem oknem... Ve barvách mdlých obzor se rýsoval nový... někde už zeleň barví šeď rýh, stromy jsou holy i křoví – cesty se lesknou u lesa v mlze, hvízdání rozrývá hluš, na oknech mrazík rozplynul v slze, kalný vzduch houstne v tmy tuš. 50 A tu jsem vzpomněl, na jaře jak projel jsem krajinou touto, zeleň kdy zde mi vítala zrak, rázem kdy přerval jsem pouto, které mě tehda svíralo v městě, o nových plánech jsem snil, o nových směrech, o nové cestě, o novém rozkvětu sil. Vyhléd’ jsem oknem... tenkrát jsem zřel všade se rozlévat světlo, u trati, kudy rychlovlak jel, vonělo všecko a kvetlo, jedu tu zase... všecko se mění, obzor můj zatažen mhou... Ale čím víc tma splývá v mé snění, hvězdy v něm jasnější jsou... 51

Kniha Krajiny a nálady (1894)
Autor Karel Červinka