SKUTEČNOSŤ.
Skutečnosť přišla mrazivá, probuď se, srdce, divný to host,
rozbila mojich zvyků kruh, život, s nímž dávno, dávno jsem srost,
Bože, když bušila na dveře,
srdce jsem otevřel v důvěře.
Jako pes lehla, nehne se, na chvíli jenom odchází,
ale hned zpátky vrací se, jako led v nitru zamrazí,
ukrad’ jsem pouze několik chvil,
na toulkách divý když onen pes byl.
Polibků sladkosť zhořkla mi, bez vůně sny jsou rozváté,
cítím, když hnu se, na prsou ruce ty její žilnaté,
nadarmo, marně ji odháním,
nadarmo oči si zacláním.
Ale přec věřím, místo jest, okamžik pouhá chvíle jest,
jakoby přece usnula za nocí světlých a plných hvězd,
aby ji nevzbudil, příšeru v snách,
někdo jde v duši mou po špičkách.
70
Sladkou mi mdlobou zavře zrak, sžíhavě na rty se přitulí,
polibkem rty mi zavírá, znaven jak milenka vzdychnu-li,
jiný svět v hlavě mi maluje:
pláču, když nejvíc mě miluje – –
71