ČTRNÁCTILETÁ.
Když poprvé s ním procházkou šla sadem
a pocítila lásku v srdci mladém,
– neb před tím ještě pro své panny žila, –
ráj svého štěstí sobě vykouzlila.
On hrdinou byl a jí vše se koří,
– v takovém mládí člověk svět si tvoří,
v němž svoje touhy v sladké formy ztají!...
Jak bude krásné, až On zulíbá ji! –
Pak v objetí mu štěstí žití vysní,
a vše mu řekne, co ji trápí, tísní,
vše řekne mu a se vším se mu svěří!
Ó, jak je šťastna! Dosud v štěstí věří!
Ó, kterak blaží srdce láska prvá!
Ó, škoda, že jen chvíli štěstí trvá! –
Ráj záhy ztratila a ne svou vinou:
Za měsíc v sadě potkala Jej s jinou...
[59]